Text Pasti české, slovenské i světové žurnalistiky: historické a současné Karla Hvížďaly (*1941) se zabývá odlišností vývoje české a slovenské žurnalistiky ve srovnání s vývojem mediální krajiny ve staré Evropě a poukazuje na mnohasetletá zpoždění (například cenzura byla zrušena ve Velké Británii v roce 1695 a ve střední Evropě až v roce 1989, první noviny vyšly v Evropě v roce 1605, v Česku v roce 1786, na Slovensku ještě o padesát let později atd., veřejnoprávní média se v Evropě rozšířila v sedmdesátých letech a ve střední Evropě až po roce 1989, kdy se rovněž po padesáti letech osvobodila i printová média od ideologie jedné vládnoucí strany). I dopady všech tří mediálních krizí po druhé světové válce měly na vývoj médií ve střední Evropě jiný negativní vliv, což platí zvláště o poslední krizi v roce 2008, která úspornými opatřeními a komerčními tlaky silně poznamenala úroveň veškerých médií a poškodila jejich těžce získanou nezávislost, s kterou se ještě nenaučila zacházet. Může za to samozřejmě i nízká cena informací na středoevropském trhu, protože se v těchto krajinách neetablovala řádná střední třída: stát i politika se privatizovaly, což vede k zesíleným tlakům na média a k novému nebezpečnému spojení politiky, byznysu a médií. Tato skutečnost asi nejvíc ohrožuje mediální krajinu v celé Evropě, protože média ztrácejí schopnost kromě informování a zábavy kontrolovat ostatní mocnosti ve státě, tedy moc výkonnou, ústavodárnou a justiční. Ve střední Evropě navíc chybí většinou důsledná sebereflexe médií, takže si tyto společnosti ani neuvědomují jaké dopady tyto změny pro ni mohou znamenat, ač se jich to velice týká: silně se zvětšuje prostor pro manipulaci . I po třiadvaceti letech od listopadu 1989, kdy jsme se připojili ke staré Evropě, je stále česká i slovenská mediální krajina odlišná od mediální krajiny většiny starých evropských zemí. Je tomu tak proto, že na českou a slovenskou žurnalistiku číhá mnohem více pastí, a to jak kvůli jiné tradici, tak i kvůli různým dopadům posledních dvou krizí médií ve staré a střední Evrpě. V predloženém textu bych rád upozornil jen na některé důležité aspekty tohoto jiného kontextu a nakonec bych se pokusil odpovědět na otázku: Když už neplatí starý reklamní slogan časopisu Life: Váha slov, šok fotografií, co tento posun činí s naší civilizací? (Připomeňme si: Média v Evropě vstoupila v roce 2008 již do třetí krize od II. světové války. První proběhla v druhé půlce sedmdesátých let, kdy se reklama přesunula z tištěných médií do televize. Druhou krizi prožila printová média v letech 2001 až 2003, kdy se část inzerce přestěhovala na internet. Třetí krize – způsobená hospodářskou krizí – k nám dorazila v posledním čtvrtletí roku 2008: Podniky šetří na reklamě. Poprvé byla poškozená všechna média, výjimku představují jen specializované finanční noviny Financial Times, Wall Street Journal a na ekonomiku specializované servery a renomovaný Die Zeit. Návštěvnost těchto portálů a prodejnost důležitých ekonomických novin i elitního týdeníku Die Zeit stoupla až o třetinu.)
[wpfilebase tag=file id=70 tpl=simple /]